Potřebnost minoritních jazyků

Při sledování hledanosti různých výrazů jsem jsem zpozoroval, že zájem (vyjádřená jako hledanost) o překlady a tlumočení z jazyků jiných než angličtina je s angličtinou srovnatelná. Neznamená to zřejmě, že na problematiku úkolů, které jde označit jako „překlady španělština“ nebo „překlady italština“, je stejně častá jako nutnost přeložit něco z angličtiny.

Problém je zřejmě v tom, že angličtina se stala dominantním jazykem. Ten se sice stává stále potřebnějším, ale také stále ovládanějším. Znamená to, že v řadě případů si s překladem vystačíme sami. Tedy alespoň pokud se nejedná o specifické případy, jako jsou třeba nutné úřední překlady.

U méně obvyklých jazyků tedy paradoxně nastává případ, že se jedná o relativně vyhledávané služby. Když k tomu připočteme to, že u těchto jazyků je také nižší nabídka možných poskytovatelů, může se stát znalost některého méně obvyklého jazyka zajímavou obchodní nebo dovednostní nikou. Taková znalost může být vhodná i pro někoho, kdo chce pracovat na dálku z domova.

Pokud se hovoří o nutnosti znalosti cizích jazyků, obvykle se tím myslí angličtina. Ale vždy je výhodné mít znalosti širší a znalost dalšího cizího jazyka může být velkou konkurenční výhodou i při hledání vhodného zaměstnání. V Česku vzniká velké množství středisek, které poskytují tzv. business services, tedy vnitrofiremní specializované služby v rámci nadnárodních společností. Ty z důvodů efektivity soustřeďují některé činnosti, jako je například účetnictví, do jednoho centra pro širší teritoriální oblast. Znalost více jazyků tak může být výhodou pro získání místa u velké mezinárodní firmy právě v takovém centru.