Nářečí v různých oblastech

Pod pojmem nářečí nebo dialekt (někteří odborníci tyto pojmy oddělují) se rozumí územně a funkčně vymezený strukturní jazykový útvar, kterým spontánně komunikuje obyvatelstvo určité oblasti. Jde o územní variantu národního jazyka s vlastními pravidly. Podrobně se jím zabývá i dialektologie – nauka o teritoriálních dialektech.

Je zřejmé, že ne každá čeština nebo třeba angličtina je stejná. Znamená to, že překlady musí dělat opravdu zkušený profesionál, který zná na vysoké úrovni nejen spisovný jazyk, ale také jeho nářečí. Jde o specializovaný a obzvláště precizní postup. Pokud si myslíte, že daný jazyk ovládáte na výbornou, menší či větší regionální odchylky vás mohou zaskočit.

Nářečí skupiny lidí v určité oblasti se dědí z pokolení na pokolení ústním podáním. Jelikož jde o nespisovná útvary, takový jazyk se používá většinou mimo formální styk, a tedy v soukromém prostředí. Jazykovědci rozdělili nářečí i podle toho, k jakému historickému období se vážou. Vymezili také žargon používaný určitými sociálními skupinami a odborníky jednotlivých oblastí. Pokud používáte nespisovná slova běžně, můžete je brát zcela přirozeně a podvědomě je používáte i v úředních dokumentech. V takových případech se může hodit nezávislá jazyková korektura. Ta si jistě s nevhodnými slovy hravě poradí.

Podoby české řeči

I když se v současnosti z jazyka mladé české generace vytrácejí tradiční nářeční prvky, které ho značně zpestřovaly, stále jsou zde pozorovatelná specifika daných oblastí. Jednotlivé nářeční skupiny však nejsou až natolik odlišné, aby byly vzájemně nesrozumitelné. Výjimku může tvořit těšínské nářečí, které zní spíš jako polština. Území České republiky se dá rozdělit na čtyři nářeční skupiny: východomoravskou (dej mouku ze mlýna na vozík), středomoravskou (dé moku zem léna na vozék), českou (dej mouku ze mlejna na vozejk) a slezskou (dej mouku ze mlyna na vozik).

Kromě toho se v Česku využívá interdialekt, který se označuje také jako obecná čeština (obsahuje jazykové prvky využívané na celém území). Nářeční rozdíly se u nás pomalu stírají a dialekt se používá většinou už jen na vesnicích, ale i přesto je zajímavé pozorovat i nadále jeho vývoj.

Univerzální angličtina?

Přestože se dnes mluví angličtinou v mnoha zemích, každý angličtinář ví, že komunikace v této řeči může být v různých koutech světa odlišná, ba až složitá. Anglický jazyk se jako mateřština používá ve Spojeném království, Irsku, USA, Austrálii, Novém Zélandu, Kanadě, ale i v dalších státech. Je také úředním jazykem Indie či Jihoafrické republiky. V širším spektru se chápe i jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvůli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vytvořilo několik jeho mutací. Například taková neobratná angličtina v podání Čechů bývá označována jako Czenglish.

Anglický jazyk je skutečně neobvyklým jazykem. Projevily se v něm fríské a saské vlivy, ale absorbovala i dánskou a norskou francouzštinu, později se do ní dostalo mnoho technických termínů z latiny a řečtiny. S přihlédnutím k její rozšíření do nových oblastí bylo nutné doplnit slovník. Jazyk se neustále rozvíjí. Pak jistě nikoho nepřekvapí, že angličtina má opravdu hodně slov, ale i podob. Nejčastěji se hovoří o britské a americké angličtině, ale i mezi nimi může být diametrální rozdíl. Zatímco v americké se řeknou sladkosti candy, v britské je to sweets. Šatník je v americké angličtině closet a britské wardrobe. Těchto odchylek je nespočet. Pokud si nevíte s překladem rady, případně potřebujete pomoc tlumočníka, obraťte se na odborníky.